Začala jsem chodit na Gymnázium v Českém Těšíně, dostala jsem se do přímo úžasné třídy a věřila, že má tady se mnou Bůh nějaký záměr. Má třída byla výjimečná tím, že se nás tam sešlo osm křesťanek, které braly život s Bohem vážně. Byla jsem z toho opravdu nadšená.

Přišly letní prázdniny a po nich druhák, do kterého jsem přišla s úplně novým pohledem na školu - začala jsem ji vnímat a brát jako mé misijní pole. Během prázdnin mi totiž Bůh ukázal, že v jednotě je síla. Ukázal mi, že se máme jako křesťané ve škole sjednotit. Byl to opravdu Boží impulz, protože se pak na podzim 2007 podařilo rozjet modlitební skupinky! Měla jsem to od prázdnin stále na srdci a přesto, že jsem se bála odmítnutí nebo nepochopení, jsem do toho vkročila vírou a Bůh si to vedl. Všechny křesťanky z mé třídy byly z tohoto návrhu nadšené a to, že jsme byly z různých církví či denominací tomu vůbec nezabránilo. Začali jsme se scházet (a stále se scházíme) jednou týdně v 7.00 ráno před vyučováním. Postupně jsme se dovídali o dalších křesťanech na škole a tak se k nám začali přidávat další lidé. Na naší škole bylo vážně celkem dost křesťanů, ale také plno z nich se do skupinky nezapojovalo. I přesto se nás sešlo někdy i kolem dvaceti :). Vyvíjelo se to různě a spontánně, několik tříd kde bylo více křesťanů si během týdne dělalo i vlastní třídní skupinky a pak jsme měli samozřejmě ty společné. Hlavní náplní bylo sdílení se a modlitby. Bylo to pro mě osobně a myslím, že i pro ostatní, opravdu skvělé společenství, kdy jsme se v boji za školu mohli povzbuzovat a sjednocovat na modlitbách. Šli jsme všichni za stejnou vizí a naše víra a touha po Božím jednání nás hnala dál.

Velmi nás ovlivnil Sjezd mládeže 2008 v Kolíně, kde bylo téma Kristus v mé třídě a také tam byli Norové z NG. Lidé z Nové generace z Norska nás velmi povzbudili a opravdu nakopli k tomu, abychom vyšli a nějakým kreativním způsobem o Bohu mluvili a rozšiřovali tak Boží království. Byli jsme nadšení z toho jak to fungovalo v Norsku a tak jsme se zapsali do začínající NG  v ČR. Pustili jsme se do toho. Nosili jsme trika s nápisem „Věřím v Ježíše, ptej se proč..“ a „Vyzkoušej a uvidíš, jak dobrý je Bůh.“, rozdávali NG Bible. Dělali jsme spoustu nápaditých akcí s cílem projevit druhým (nevěřícím) Boží lásku a říct jim o Bohu, o tom, co pro všechny lidi udělal. Bůh byl s námi a my jsme se k Němu mohli veřejně přiznat. Byl zázrak, že nám to vedení povolovalo. Setkávali jsme se s různými reakcemi, měli jsme příležitosti k rozhovorům a Bůh jednal. Mohli jsme také vidět  ovoce, několik lidí uvěřilo a několik se k Bohu vrátilo!:) Je to opravdu Boží milost a my musíme být vytrvalí a boj nevzdávat!

Za nějaký čas se stala velká milost, protože jsme se spojili s lidma z modlitebních skupinek, které začaly fungovat na dalších dvou středních školách v Českém Těšíně, a začali jsme dělat jednou za měsíc Společné skupinky na náměstí v 7.00 ráno před vyučováním. Je to bezva, bývá tam dost lidí a je skvělé, že se můžeme takto sjednotit, modlit se za sebe navzájem (za své školy),  povzbuzovat se a naše víra tak může růst.

Jelikož už jsem absolvent našeho gymplu, jsem Bohu vděčná za tento čas a věřím, že bude dál na této škole jednat, že si tam bude povolávat své lidi a zjeví tam svou slávu.

Natalie