Někdy v listopadu jsem zjistila, že o Nové generaci už uvažuju vážně dlouho, vím, že je to super nápad, který potřebuje i naše škola... ale pořád s tím nic nedělám a čas běží. Na fildě sice máme jednou za týden modlitební, fungují i skupinky, ale myslím, že pro kamarády a aspoň některé z té spousty neznámých studentů můžeme a máme udělat víc, než "jen" se modlit.

Asi trochu podobně přemýšlela i Barča, která už před tím, než jsme s NG oficiálně začaly, věděla, co budeme dělat jako první: perníčky na Vánoce. A protože to měly být vánoční perníčky, musely se (překvapivě) rozdávat před Vánoci - tedy v zápočtovém týdnu, kdy člověk neví, kde mu hlava stojí i bez mimořádných akcí :-) Nemáme čas, nemáme lidi, ale chceme, popsala to Barča. A Bůh naše nedostatky zaplňoval.

Podařilo se, že nám jedna paní půjčila kuchyň, takže v pondělí jsem na školní plavání nesla i dvě kila mouky, cukr, váleček, formičky... a večer hurá do pečení. Alespoň pro mě to byl příjemný odpočinek, který bych si jinak asi nemohla dopřát :-) Ve středu už perníčky zdobilo osm lidí, ale i tak to nějakou tu hodinku zabralo, nakonec jsme měli přes tři stovky perníčků. Skutečným požehnáním byl grafik Honza, který nám bleskurychle a v několika variantách zpracoval letáček k perníčkům (s textem: Děcka, jak to děláte bez Boha? On na vás nezapomněl. A vy na něho?) a pomohl nám nejen s grafikou.

Perníčky jsme rozdávali následující týden ráno před školou. Druhý den dokonce chtělo rozdávat perníčky skoro víc křesťanů, než nám zbylo perníčků :-) Skutečně se po nich jen zaprášilo, první den jsem je rozdali asi za půl hodiny, druhý den ani ne za dvacet minut, odmítl jen málokdo. Lidé byli většinou neutrální, nebo potěšení, několik lidí si perníček bralo a zároveň vytahovali peněženku, že ho zaplatí - a byli překvapeni dárkem. Na letáčcích zabalených spolu s perníčkem byl i odkaz na skupinu na Facebooku, což využili ovšem především křesťané, takže trochu neplánovaně jsme se spíš kontaktovali mezi sebou... Zbývá věřit, že alespoň některé přiměly ty tři věty a sladká pozornost k malému zamyšlení, že to malé semínko někde v srdci zůstalo. Na fildě je 10 371 studentů, takže jsme mohli perníček dát jen 3% studentů! Máme ještě skutečně co dělat :o)

Při téhle akci jsem si uvědomovala, jak má Bůh všechno ve své péči a taky to, že jsme jako křesťani jedno tělo. Ve dvou bychom to s Barčou určitě nezvládly... Bůh to tak skvěle poskládal, že nakonec nechyběli lidi, čas, peníze, ani modlitby, i když nikdo nezvládal pokrýt všechno: někteří "zdobiči" už neměli čas rozdávat, holky, které v tom týdnu nebyly v Brně, nám zase přispěly finančně, modlitby do nebe šly i ze Španělska... Zkrátka dobrá spolupráce, kterou stojí za to zopakovat!

Jana