Kuba:

Na konci posledních letních prázdnin jsem se rozhodl změnit školu. Z jednoho gymnázia jsem se přesunul na druhé. Ve třídě jsem byl nový, ale začal jsem si tam nacházet docela dobré kamarády a nejvíce jsem se spřátelil s Evou, s kterou jsem si posléze sedl do lavice. Po čase na škole jsem si všiml i jedné dívky, kterou jsem již párkrát viděl na olympiádách a nevím proč, ale když jsem ji viděl poprvé na jedné soutěži, tak mi byla hodně nesympatická.

Byla to holka z o rok mladší třídy a zjistil jsem, že je to dobrá kamarádka mé spolusedící. Já jako velký aktivista v oboru soutěží a člověk, který má rád piškvorky, jsem se přihlásil na školní turnaj v této hře. Během herní přestávky jsem si přisedl k Evě, která se bavila s onou holkou. A má averze vůči ní zmizela a dali jsme se pěkně do hovoru. Po tomto rozhovoru jsme si vzájemně sdělili, jak jsme se neměli vůbec v oblibě. Dokonce jsme si se přidali i na FB. Po čase jsme spolu navázali nový kontakt skrz různou spleť statusů.

Po delší době psaní jsem si jí trochu s obavami sdělil, že jsem křesťan a pozval jsem ji na své první kázání během naší vánoční bohoslužby, na niž z tehdy mně neznámých důvodů přišla. Potom jednou došla řeč na šachy a z toho vyplynulo, že jsem k ní o Vánočních prázdninách dojel a během teorie šachu jsme se začali poznávat více. Pak došlo ale na téma náboženství a já se tedy rozhodl jí popsat to, v co věřím a rozhodl jsem se jí tímto způsobem sdělit evangelium. Doufal jsem, že se jí Bůh bude dotýkat a ona začne hledat. A pak vše začalo gradovat jednou večer, kdy jsme spolu skypovali a nějak se to protáhlo do noci. Ke konci se rozhovor opět stočil k Bohu a ona mne sama požádala o modlitby a o to, abych ji pomohl jít na cestě k Němu, protože se rozhodla hledat pravdu do svého života …řekl jsem jí, ať začne chodit na bohoslužby, ať se modlí a čte Písmo. A potom na oblastní bohoslužbě jsme se spolu modlili modlitbu spasení.

Katka:

V září jsem nastupovala do školy s očekáváním dalšího obyčejného roku. Nic se po prázdninách nezměnilo, stejná budova, stejní přátelé, ale já jsem už byla myšlenkami jinde. Čekal mě školní výlet, kterého jsem se nemohla dočkat. Na výlet jsem odjela s kamarádkou Evou, se kterou se znala už přes rok. Vyprávěli jsme si mnoho věcí a často se zmiňovala o svém novém spolužákovi, ale já tomu nevěnovala moc pozornosti. Každopádně jsem zjistila, že je na škole nový student, kterého, jak jsem později zjistila, jsem už dříve znala.

Dny běžely a já jsem chtěla toho Evina spolužáka poznat, i když jsem vůbec netušila, o koho jde. O několik měsíců později jsem šla na turnaj v piškvorkách a zjistila jsem velmi zajímavou věc, tedy identitu toho nového kluka. Vzpomněla jsem si na olympiádu z angličtiny více než půl roku zpět a také na nesympatie k tomuto člověku, byť jsem s ním do té doby ani jednou nemluvila. Náš první rozhovor byl právě na piškvorkovém turnaji, kde se mé mínění o něm změnilo. Zjistila jsem, že si s ním rozumím, a tak jsem si ho vzápětí přidala na facebooku a začali jsme zdravit jeden druhého…

…po nějaké době mě pozval na vánoční bohoslužbu. Měla jsem z toho trochu rozpolcené pocity, ale nakonec jsem se rozhodla jít, jak řekl: "vždyť jsou Vánoce." A navíc jsem jej chtěla podpořit, když to bylo pro něj tak významné. Sice mě to tehdy donutilo k zamyšlení, ale po krátkém čase jsem se tím přestala trápit. Po pár dnech byl u nás a učil mě šachy. Tam přišla řeč na jeho víru. Začala jsem si některé věci uvědomovat, ale stále to byl pro mě ještě jiný svět. Jednoho dne se mi stala zvláštní věc. Podařilo se mi si z mého počítače vymazat mé soubory. Pro mě byly tehdy velmi důležité, a když mi tatínek řekl, že s tím už nepůjde nic udělat, tak jsem se rozbrečela. Ve svém pokoji jsem se poté poprvé přistihla při modlitbě. Když jsem si uvědomila, co doopravdy dělám, tak jsem si pokládala otázky: „Co je to se mnou? Jsem to vůbec já?“ Pak ale náhle otevřel táta dveře a řekl mi, že můj počítač půjde spravit. Hodně mě to překvapilo. Začala jsem Boží moc vnímat ve svém okolí a po několika dalších Božích zásazích, které se stávaly okolo mě, jsem si byla jista jedním: Bůh tu určitě je, a proto jsem se jednoho večera rozhodla kamaráda poprosit o modlitby…

…cítila jsem velké změny v mém životě a chápání světa. Začala jsem chodit na shromáždění a číst Bibli. Jednou na oblastní bohoslužbě, jsem jej požádala, aby se se mnou modlil Modlitbu spasení. Po přijetí Ježíše do mého života jsem se cítila neskutečně šťastná a děkuji Bohu za to, že se mi dal poznat.