Od 21. do 23. února (od pondělí do středy) byl v Hodoníně tým z New Yorku. Sloužil na různých školách (gymnázium, obchodní akademie a jazyková škola). Ve středu 23. února byl ten hlavní a nejdůležitější program v těch třech dnech, které N. Y. Team strávil v Hodoníně.

Na ZŠ Vančurova probíhá každý čtvrtek Nová generace. Teď byla Nová generace posunuta na středu. Byli jsme plní různých dojmů z této akce. Chtěli jsme, aby se celý druhý stupeň dozvěděl o tom, že ve 14:00 hodin bude probíhat v jedné třídě Nová generace s N. Y. Teamem. Nejprve jsme chtěli, abychom chodili do tříd o přestávkách a zvali děcka na skupinku. Ale nakonec jsme se rozhodli, že zkusíme zajít za ředitelem a zeptat se ho, jestli můžeme jít do hodin a v jedné minutě pozvat děcka na skupinku. Překvapilo nás, že ředitel se nám nabídl, že to s námi obejde. Pozvání probíhalo úžasně. Byl jsem plný radosti, jak se dveře otevírají.

Ve 14:00 hodin měla začít Nová generace. Před 14. hodinou jsme se chtěli ještě za to pomodlit, ale stalo se to, že se třída předčasně začala plnit děckama. Nejdřív přišlo pět dětí a postupně jich přibývalo, až se jejich počet zastavil na 30 nevěřících dětech. Věřím, že program byl velmi požehnaný. Na začátku bylo několik her, psaní na tabuli o tom, co si kdo myslí o církvi a o Bohu, krátké slovo o Boží lásce. Překvapilo nás, co např. k Bohu děcka psaly – stvořitel světa, láska, věčný život, kříž, …

Po programu se utvořilo několik skupinek, kde se diskutovalo o Bohu. Bylo to úžasné. Nečekal jsem, že to bude takhle vypadat a že to bude mít takový dopad. Děcka měly spoustu otázek a braly si různé letáky o Bohu.

Ohlasy byly dobré. Všem se to líbilo a někteří říkali, že přijdou příští týden na Novou generaci a někteří do dorostu.

Děkuji moc Pánu za vyslyšené modlitby a otevřené dveře nejenom na skupince, ale také u ředitele a vedení školy a za možnost zasít na škole mnoho semínek.

Lukáš, Hodonín

Když jsem ve své třídě vyvěsila plakát, že má v únoru být na naší škole N. Y. Team a říkala svým spolužákům o této velké akci, tak mě šokovalo, že se k tomu stavěli lhostejně a mnozí odmítali přijít. Hodně mě to mrzelo.

Nutilo mě to se za to hodně modlit a taky jsem se modlila za naši třídu a děcka z okolních tříd. Modlila jsem se za to, aby na tu akci došlo aspoň deset děcek. Říkala jsem si, že se to musí změnit, že to není možné, aby na takovou akci, za kterou se modlíme, nikdo nepřišel!

Když v tu středu k nám potom do třídy přišli Američani, tak se celá situace změnila. Děcka ode mě ze třídy začaly říkat, že by přišly. Byla jsem teda zvědavá, kolik spolužáků a děcek ze školy tam přijde.

Skupinka měla začít ve dvě hodiny, ale já jsem tam šla ještě před druhou a za mnou šli už někteří mí spolužáci a další děcka ze školy. Byla jsem z toho překvapená. Bylo jich zpočátku deset, ale nakonec přišlo celkem kolem třiceti. Z mé třídy tam bylo devět spolužáků.

Monika, Hodonín