Ahoj všichni, tento e-mail dostala jedna z koordinátorek NG. Doufám, že vás povzbudí tak, jak povzbudil mě:

Už asi od konce prázdnin se modlím za školu, Pán mi ji dává dost na srdce, i přes všechno, že já sám k tomu vztah nemám - tedy teď už ano, On to změnil! S Ľůďou se každé pondělí scházíme k modlitbám, každou středu mají naši skupinku, takže i ve středu máme možnost a prostor se spolu i s Esterkou, někdy i s Nelčou, se modlit. Sám tomu pořád nemůžu uvěřit (nemůžu jakože nemůžu, ne že bych nemohl), ale Pán se k těm modlitbám neuvěřitelně přiznává!

O poznání mění atmosféru na škole, učitelé jsou zcela jiní, příjemnější, dá se s nimi lépe komunikovat... Ale teď pecka! Mě to vzalo konkrétně nejvíc! Minulý týden za mnou přišli spolužačka, že si Bibli a potřebuje asi tak všechno vysvětlit, že tomu nerozumí! Já jsem na ní samozřejmě hleděl, co mi to říká! (mimochodem, za 6 dní přečetla Gn a Ex, já to čtu už tři měsíce :D). Mé první pocity a dojmy z toho byly takové smíšené, byl jsem samozřejmě nadšený, že Bůh jedná, na druhou stranu jsem byl tak trochu v rozpacích, že se budu muset věnovat někomu navíc, že nebudu mít svůj čas (který bych nakonec proflákal) a tak jsem se modlil, ať i to Pán změní! Už minulý týden jsme si spolu sedli, mohl jsem jí říct celé evangelium, má husté otázky ve stylu, jak se modlit, jak se stát křesťanem... To je neuvěřitelná milost, že jednak takhle o to sám zajímá nevěřící, a za druhé i pro mě, že mi takhle nahrává na odpovědi, že nemusím ze sebe nic dolovat.

Dneska ráno jsme měli druhé "sezení", zítra po škole se jdeme zase spolu bavit. Přes víkend si přečtla všechny evangelia, skutky a Římanům (což opět nechápu! :D). Chci se s ní modlit i modlitbu spasení, co mi říkala, tak to myslí zcela vážně, dokonce přišla s tím, že i její babička se chce přečíst Bibli!

I já jsem měl samozřejmě plno otázek.. Chtěl jsem vědět, jak se o tom vlastně dozvěděla, jak ji to napadlo si číst Bibli... Přiměly ji k tomu veršíky, které jsem dával na zeď.. To mě opravdu strašně potěšilo. Líbí se mi veršík ze Skutků, kde tam ti dva zbičovaní byli propuštěni a měli radost, že se jim dostalo té cti nést potupu pro Jeho jméno a to se mi s těmi veršíky spojilo. Sice většina se nad tím pousměje, možná si budou říkat, co to tady pořád dávám, možná mi za to budou nadávat, ale jednoho člověka (tedy vím o jednom) to zasáhlo a přivedlo k Pánu! A jsem moc za to Bohu vděčný!